Asistence

                    

Osobní asistence – Trend vozíčkářů

Chtěla bych napsat pár řádků k práci osobních asistentů kteří se starají o zdravotně postižené, kteří tuto pomoc potřebují. Mám s těmito asistenty vlastní zkušenosti.Díky osobním asistentům, se zlepšuje život všem zdravotně postiženým osobám. To především. Je však také pravdou, že mnohá maminka s kočárkem, dědeček s holí nebo krátkodobě postižení občané vděčí asistentům za jejich snahu vylepšit životní prostředí, ve kterém žijeme a odstraňovat ze života bariéry všeho druhu, abychom měli k sobě blíž. Bez pomoci asistence by byl kvalitní život nemyslitelný a život sám o sobě velice těžký.

Uvedu několik příkladů z běžné praxe: asistentka mi velice pomáhá k překonávání značného stupně mého pohybového postižení, /nemohu totiž chodit, ani ručně ovládat mechanický vozíků /Zkvalitňuje a usnadňuje mi život v domácím prostředí. Asistentka mi pomáhá jak při oblékání a podávání stravy, tak i při drobných domácích úkonech, jako je mytí nádobí, praní a žehlení osobního prádla, utření prachu nebo podlahy.
Této pomoci si vážím tím spíše, že bydlím sama a vzhledem k mému zdravotnímu stavu si nemohu toto všechno zajistit. Při špatném počasí asistentka nakoupí, zajde vyřídit potřebné záležitosti na úřady, poštu a pod. S prací asistentky jsem velice spokojená. Vůbec si nedovedu představit, jak bych vše zvládala bez pomoci mé asistentky. Jen zdravotně postižení toto dovedou patřičně ocenit a ohodnotit, protože jsou různé překážky, které si zdravý člověk ve svém každodenním životě nedovede představit, ani uvědomit. S pomocí asistence mám také možnost se zúčastnit různých kulturních akcí.
I když mám elektrický vozík, jsem nucena vzhledem k ještě ne zcela odstraněným  architektonickým bariérám, /do některých obchodů i zdravot. zařízení/  vyjet na mechanickém vozíku s pomocí asistentky, protože i jeden schod kamkoliv do objektu pro mě znamená nepřekonatelnou překážku na elektrickém vozíku.
V ” několika” se to lépe táhne.  Tím spíše s osobní asistencí, kdy rodina  /vzdáleností i osamostatněním se ode mě vzdálená/ , nemůže nést celou tíhu mé bezmocnosti na svých bedrech, protože by byla duševně i fyzicky starostmi o mě vyčerpána a nemohla by se zachovat plnohodnotná kvalita rodinných vztahů. To ovšem neznamená, že i rodina nepřiloží ruku k práci. Velký úklid, údržba a opravy v domácnosti, navaření jídla do zásoby jsou samozřejmostí. Veškerý další chod mých běžných životních potřeb obstarává osobní asistence. Díky osobní asistenci se dokáži cítit dobře. Svým jednáním se všemožně snažím jim jejich práci ulehčit. Ze své zkušenosti vím, že optimismus dokáže postavit na nohy a řešit i ty nejsložitější situace s nadhledem. My postižení se snažíme své asistenty a lidi kolem sebe upoutat a povzbudit svým optimismem, aniž by vnímali naši ztíženou situaci s lítostí. V legraci si pak uvědomujeme, že i postižení dokáží mít dobrou náladu pramenící z pomoci všech navzájem a šířit  kolem sebe optimismus, že nevázne  běžná společenská komunikace, že lze kolem sebe rozdávat radost. A tak přispíváme ke vzájemnému pocitu uspokojení, posilování lidské důstojnosti. Osobní asistence je nám navíc poskytována bez nepříjemně zdlouhavých formalit.
Je třeba si vážit i toho, že styl práce asistentů je zaměřen na pomoc ve smyslu aktivní spoluúčasti nás klientů podle našich možností tak, abychom neměli pocit závislosti. Jen díky pomoci všech, kdo se o mě starají, nemusím být opakovaně hospitalizována, nebo umístěna nějakém ústavu.
Mám kontakt se životem a jsem jeho součástí, jako každý jiný člověk, který je toho schopen a kterému je to umožněno.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.